Dne 24. 4. 2025 se díky Vanese Piknerové ze žákovského parlamentu uskutečnil Den s koňmi. Ráno v 8:50 jsme se se členy parlamentu a dalšími vybranými žáky sešli na strakonickém nádraží. Po nezbytném nákupu svačiny jsme vyrazili v 9:15 náhradní dopravou do Velké Turné na Honky Tonky Ranč.
Ve Velké Turné se vedení skupiny ujala Vanesa a dovedla celé naše „stádo“ na pastvu, kde jsme se setkali s trenérkou a majitelkou ranče Anežkou Nečasovou a dalšími pěti slečnami Viktorií Ředinovou, Julií Kovaříkovou, Sylvií Roučkovou, Eliškou Mandlovou a Helenou Kůssovou. Holky společně s Vanesou vyrazily pro koně a my jsme si mezitím poslechli první střípky teorie o chovu koní a fungování celého ranče.
Když děvčata přivedla koně, rozdělili jsme se na šest skupinek k šesti koním a vyrazili je čistit. Když jsme koníkům dopřáli láskyplnou péči a pořádně je pomazlili, mohli se všichni, kteří se nebáli, projet, protáhnout se na koňském hřbetu a také si vyzkoušet vedení koně ze země, vše samozřejmě pod dohledem zkušeného člověka. Ostatní se mezitím dozvídali zajímavé informace o jezdeckém sportovním světě, o účasti členů Honky Tonky Ranče na rodeových závodech se zaměřením na práci s dobytkem.
V závěru dopoledne členky Honky Tonky Ranče nasedlaly koně a předvedly své dovednosti v sedle. Následovalo společné focení a poté jsme už bohužel museli vyrazit zpátky do Strakonic. Všichni jsme se rozloučili s koňmi i děvčaty a v pořádku, příjemně unavení, nabití pozitivní a klidnou energií jsme vrátili do Strakonic.
‚‚Jsem hrozně ráda, jak to celé dopadlo. Myslím, že spoustě to velmi otevřelo oči a pochopili, co obnáší jezdit na koni a proč je to tak fyzicky náročné. Někteří například řekli, že je neskutečně táhnou třísla, anebo objevili svaly na zádech, o kterých ani nevěděli, že je mají. Celkově, co se týče organizace, to bylo dost náročné, ale zvládla jsem to. Neskutečný dík patří všem, kteří mi v tom pomohli, ať už holkám, které nám tam přijely pomoct, trenérce, která nám to vůbec celé umožnila, a také paním učitelkám a panu řediteli, že mi vyšli vstříc a šli do toho se mnou. Neskutečně jsem si to užila a i ostatní vypadali, že se jim den moc líbil, a za to jsem ráda.”
Vanesa Piknerová 9. B
